Pohanská 가사

Ležím v trávì oèi se klíží ranou v hlavì krev vytéká Cítím kroky vím, ona se blíží vìrnì èeká na èlovìka Znám ji dlouho v patách mi kráèí vèera tamti dnes tedy já Ona zpívá od hor se mraèí mrtvá, živá a není Živa Tak jako není zlato všechno, co se tøpytí a zima navždy zemi nezamyká má náruè není jenom zmar a krupobití je spánek vìèný znaveného bojovníka Dažbog štít svùj k Zavyjdu sklání až se setmí, smíøím se s tím potom v Návu, do jejích dlaní svou tìžkou hlavu, rád položím Tak jako není zlato všechno, co se tøpytí a zima navždy zemi nezamyká má náruè není jenom zmar a krupobití je spánek vìèný znaveného bojovníka V náruèi mojí rány všechny se ti zhojí nabereš sílu, zrak tvùj roztøíští kal branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji po boku vìrných usedneš a zas budeš král