V útulcích Pro Ztracený 가사

Jak rozdvojený druhý já, představa dost bláznivá. Hračka v rukou dítěte, žena co se usmívá. Podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál. Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku si dal. V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch poháru. Vzpomínky štípou na duši, jako hejna černejch komárů. Kdo to tvrdí, že jsem to já, smíchem zakrývá svůj pláč. Možná, že se nepoznám pod maskou skrývám svoji tvář. V tomhle světě je jen strach, barvu černou poznávám. Jasně vídím, že jsem svůj vrah, funebráky potkávám. V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch poháru. Vzpomínky štípou na duši, jako hejna černejch komárů.