Letra de Moudrost kováře

Slyšte příběh dávný, lidským knihám skrytý Příběh, který podnes žije v lesním přítmí V přítmí zašlých pěšin, v dechu lesních síní Vepsán v kůře dubů, jež je věrně stíní Šeptají ho běsi v lůně novoluní Odráží se v očích skrytých čirých tůní U Zeleného hvozdu kovář zvaný Jasmuz žil Stáří už ho dohnalo, však neubralo sil Bílé vlasy do copu a vrásky do tváře A v roklích těch vrásek vryta moudrost kováře: Zář střídá stín, zář dá oživnout novému Stín střídá zář, stín dá nový tvar živému V lesích i ve zdech kovárny Tentýž zákon, tentýž mocný sen I kmen musí zimou kalen být Má-li zjara rozkvést posílen Kovář zná koloběh nejstarší Když čepel, podkovu z ohně vynáší Plameny ve výhni, v oblacích Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh Nezapomněl nikdy Jasmuz, nač je třeba dbát Poklonit se mocnostem, jež střeží lesní řád Poklonit se stromům, jejichž dřevem zatápěl Děkoval za byliny i med divokých včel Kovář zná koloběh nejstarší Když čepel, podkovu z ohně vynáší Plameny ve výhni, v oblacích Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh Zrod, zmar, vzdor, smír Mráz, žár Dary noci, dary slunce Dub, meč, buk, štít Jilm, zbroj Splyne s mízou koloběhu Lesy pamatují, kdo s úctou jimi šel Lesy pamatován ten, kdo nezapomněl Zrod, zmar Vzdor, smír Mráz, žár Dary noci, dary slunce Dub, meč Buk, štít Jilm, zbroj Splyne s mízou koloběhu Zrod, zmar Vzdor, smír Mráz, žár Dary noci, dary slunce Pravdu, čest Moudrost, sílu V tichu slují Lesy věčně pamatuj