Letra de Optimismus

Dlanì se mìní, jednodue v pìsti. Slova v zákony, pohoda v srab. Tìce smùla v tìstí ,oberství ve hlad Dlouhé vyrovnané stojící zástupy, A v nich odhodlaní hrdí zbabìlci Schopni mìnit fráze na støelný prach. Má davová samota samotná v zástupu Proè vzestupu nabývá, urèuje smìr. Jak smyslová spojenost, citových vztahù, Málo stahuje rozmìry , od støelných dìr. Mizí bolest a strach od støelných dìr Otevøená náruè plné hrsti. Podaná ruka zatnuté pìsti. Slabé vìty ze silných knih I pøesto chci být iv Ve fantazii realismu Ve stresu optimismu